🔧 Jak položit dlažbu do koupelny svépomocí formát 60×120 cm

Pokládka velkoformátové dlažby (60×120cm) – od vyložení palety po hotovou práci

Úvod

Přivezli jsme ti dlažbu. Paleta stojí ve dveřích, v dílně si ještě sedá prach a ty chceš začít tak, aby všechno klaplo napoprvé. Tenhle návod tě provede prací krok za krokem — od vyložení materiálu po poslední tah silikonu. Neřeční, nehoní tě, jen říká, co máš udělat, na co si dát pozor a jak poznáš, že je to správně. Když budeš postupovat podle bodů níž, dostaneš rovnou, pevnou a čistou podlahu nebo obklad bez „schodů“, dutých míst a zbytečných oprav.

0) Převzetí materiálu

• Vylož palety na rovný podklad, nech je chvilku aklimatizovat.

• Zkontroluj množství (plocha + 10–15 % rezerva), tón, kalibr, šarži.

• Otevři 1–2 krabice porcelánové dlažby , zkontroluj rovinnost a povrch.

• Připrav místo na řezání (ideálně s vodním chlazením), nachystej přísavky.

Kdybys kupoval dlažbu jinde než od nás tak si zkontroluj

• Všechny krabice aby byly stejné šarže a kalibru, žádné viditelné vady.

Proč řešit šarži? 

• Každá výrobní série (šarže) se může nepatrně lišit v rozměru, odstínu i lesku.

• Změny surovin/pece znamenají, že dlaždice z jiné šarže nemusí být identické.

• Míchání šarží v jedné ploše zvyšuje riziko viditelných „map“, rozdílné sací schopnosti (jinak chytá spárovací závoj) a nerovnoměrného lesku.

Proč řešit kalibr?

• Kalibr = třídění dle skutečné velikosti po výpalu (i u rektifikovaných jsou tolerance).

• Dlaždice s jiným kalibrem mají drobně jiný rozměr → hůř drží jednotnou spáru, vznikají „klíny“, rozhazuje to modul a může přispět k lippage (schůdkům).

• Při pokládce do vzoru (např. modulární skladby) je shodný kalibr naprostý základ, jinak vzor „ujede“.

Proč řešit tón?

• Tón = odstín barvy a někdy i jemná kresba „výpalový“ charakter.

• Smíchané tóny v jedné ploše vytvářejí viditelné rozdíly – plocha působí flekatě, zejména u jednobarevných a lesklých dlaždic.

• U matů a jemných dekorů se liší i vjem povrchu; rozdíl je viditelný hlavně při bočním světle.

Důsledky, když to nehlídáš

• Nejednotná šířka spár, rozházený modul, složité malé dořezávky.

• Barevné mapy a rozdílný lesk na ploše.

• Vyšší riziko reklamací a nutnost plochu předělávat.

Zde se podívej na video jak pokládáme dlažbu v rodinném domě i se schody.

1) Kontrola a příprava podkladu

• Zamést, vysát, odmastit.

• Změřit rovinnost klidně 2metrová vodováha > 2–3 mm/2 m srovnat nivelační stěrkou.

• Anhydrit: přebrousit sintr, vysát, penetrovat primerem pro sádrové potěry.

• V mokrých zónách provést hydroizolaci (tekutá fólie + pásky + manžety). Nejlepší jsou hydroizolační folie, my používáme od GURU španělské výroby a máme je i k dispozici na skladě.

Dávat si pozor na to, aby byl podklad soudržný, čistý, rovný. Hydroizolace musí být celistvá a souvislá bez mezer a dávej pozor na kouty a prostupy. 

Cech obkladačů ČR – Pokyn k navrhování, provádění a kontrole obkladů - „normová praxe“, obecné zásady provádění a kontroly, profesní autorita viz odkaz.

2) Rozvržení formátu a dilatace

• „Nanečisto“ vyskládat osu a první řadu, nastavit řezy tak, aby dořezy u stěn byly ≥ 1/3 formátu.

• Navrhnout dilatace: obvodové po obvodu místnosti a plošné u větších/úzkých ploch.

• Stanovit šířku spáry: u rektifikovaných min. 2 mm.

Nejlepší by bylo aby spáry byly vizuálně jednotné a plán dilatací nakreslený na ploše. Pomůže ti takzvaná brnkačka pro nakreslení. Více v našem článku o dilatacích.

3) Volba systému a nástrojů

• Zvol lepidlo min. C2TE, pro velkoformát a náročné podklady S1 S2. Opravdu se přesvědčit aby lepidlo bylo profi pro dlažby. Nejvíce používáme C2TES1

• Zubová stěrka: podlaha 10–12 mm, stěna 6–8 mm.

• Připravit nivelizační systém (klipy + klínky/kolečka), vibrační destičku, přísavky.

• Pro 60×120 počítat cca 8–12 klipů/dlaždice (2–3 na kratší, 3–4 na delší stranu).
  

Vysvětlení - 

Co značí písmena a čísla

• C = cementové lepidlo (míchá se s vodou, tvrdne hydraulicky).

• 2 = zlepšené parametry (vyšší přídržnost než základní C1).

• T = reduced slip (omezený skluz) – na stěně ti „neujíždí“ těžká či velká dlaždice.

• E = extended open time (prodloužený otevřený čas) – máš delší okno, kdy můžeš dlaždici usadit.

• S1 / S2 = deformovatelnost (pružnost lepicího lože):

  • S1 = pružné lepidlo (min. deformace cca 2,5 mm)

  • S2 = velmi pružné (ještě vyšší deformace; snese větší pohyby a dilatace)

Zjednodušeně: C2TE = kvalitní lepidlo s lepší přilnavostí, nesjíždí a neuschne ti tak rychle. S1/S2 = přidává pružnost pro velkoformát, topení, kritické podklady apod.

C2TE S1 – „zlatý standard“ pro většinu interiérů

Použij, když:

• lepíš velkoformát (60×120 a větší) v interiéru,

• máš podlahové topení,

• lepíš na anhydrit (po přebroušení sintru + primer), cementový potěr nebo sádrovláknité desky,

• potřebuješ delší čas na usazení a menší skluz na stěně.

Výhody:

• výborná přilnavost, dobře „drží hřeben“,

• snáší běžné dilatace a tepelné pohyby,

• většinou příznivější cena než S2.

C2TE S2 – když chceš maximální jistotu (víc pohybu, víc stresu)

Sáhni po něm, když:

• řešíš kritické nebo namáhané situace:

  • velkoformát na nestandardních deskách (OSB/CTB) s dobře udělanou skladbou,

  • kombinace více dilatací, velké plochy nebo prodloužené úzké místnosti,

  • intenzivní podlahové topení a rychlé změny teplot (komerce),

  • exteriér (balkon, terasa) – pokud výrobce systémově povolí (pozor: venku jde hlavně o správnou skladbu a odvod vody).

• potřebuješ opravdu nejvyšší pružnost lože a tlumení pnutí.

Výhody:

• „sežere“ víc pohybu v podkladu,

• snižuje riziko odtržení nebo dutin při teplotních šocích a smykových napětích.

Prakticky: S1 stačí ve 3 z 4 případů. S2 beru tam, kde vím, že se bude „víc hýbat“, nebo chci extra rezervu.

Cech obkladačů ČR – Označení lepicích hmot (ČSN EN 12004)
vysvětlení značek C2TE S1/S2 (T = snížený skluz, E = prodloužený otevřený čas, S1/S2 = deformovatelnost). Zde odkaz.

Kontrola pokrytí: U velkoformátu míříme na ≥ 90 %. Každou 3.–4. desku zvedni a zkontroluj stopu lepidla. Pokud vidíš suché ostrůvky, zvětši zub, přidej buttering a desku jemně zavibruj.

4) Hydroizolace 

• Penetrace dle savosti (anhydrit předem přebrousit a vysát).  1. vrstva tekuté fólie stěrky, do mokra vložit pásky v rozích a manžety u prostupů.  2. vrstva po zaschnutí (kolmo na první).  Kladení obkladu po vyzrání vrstvy dle TL.

• Kontrola: souvislý film bez „okének“, přelepené rohy a prostupy.

  1. vrstva fólie, nalepit vložit pásky/manžety. Všechny kouty a prostupy pořádně přelepit aby byl souvislý povrch

  2. vrstva po zaschnutí, plocha bez děr a „okének“.
     

  3. Aplikujte 2 vrstvy křížem; pásky do rohů a manžety na prostupy vtlačte do 1. vrstvy za mokra. Po vyzrání lepte obklad dle systému.

Více o Izolacích rozepíšu pod článkem dole.

5) Příprava lepidla

• Namíchat dle technického listu, nechat dozrát, znovu promíchat. Dodrž poměr vody z technického listu; neřed’ to „na palačinku“.

• Pracovat v rámci otevřeného času lepidla, nenechávej si lepidlo v kýbly do druhého dne. Namíchej si prostě tolik kolik potřebuješ a zděláš.

Jak má dobře namíchané lepidlo vypadat? Konzistence je krémová, hřeben drží v lepidle, lepidlo se netrhá když ho nabereš.

Mapei – Manuál pro instalaci velkoformátových obkladů a dlažeb (PDF)
Systémový postup pro velkoformát, oboustranné nanášení, volbu lepidel C2TE S1/S2, kontrolu pokrytí, interiér/exteriér. Zde je odkaz na stránky Mapei.

6) Lepení – buttering-floating + hřeben jedním směrem

• Na podklad natahovat lepidlo jedním směrem (zub 10–12 mm).

• Na rub dlaždice nanést tenký film (hladkou stranou hladítka).

• Desku usadit, posunout ve směru hřebene a zavibrovat ( aby lepidlo bylo všude pod dlažbou a nevznikaly vzduchové bublinky).

• Osadit klipy podle plánu.

Kontrola průběžně

Rovinu kontrolujte 2 m vodováhou. Nerovnosti větší než ≈ 2–3 mm/2 m před lepením srovnejte samonivelační stěrkou. Zde odkaz.

• Každou 3.–4. dlaždici zvedni a zkontroluj stopu lepidla jak to vypadá.

• Pokud vidíš suché mapy: zvětši zub / přidej buttering / uprav konzistenci protože můžeš mít i málo vody ve směsi.

Pokrytí lepidlem: „U velkoformátu míříme na ≥ 90 % pokrytí. Pro zajištění plného kontaktu použijte buttering-floating (lepidlo i na rub).“

7) Spáry, nivelace a dilatace v průběhu

• Drž spáru konstantní  (2 mm).

• Klipy dotahuj postupně, rovinu kontroluj dlouhou vodováhou, nenech vznikat „schody“.

• Před zavadnutím lepidla vyčistit spáry do hloubky a okraje bez přetoků lepidla 

• Počet klipů: Pro 60×120 obvykle 8–12 ks/dlaždice (2–3 na kratší a 3–4 na delší stranu; dle systému). Kouty a napojení vždy silikonem, ne spárovací hmotou.

RAKO System – Lepení velkoformátových obkladů a dlažeb
Metoda buttering-floating, hřeben jedním směrem, spára nemá být menší než 2 mm (rektifikované). viz odkaz.

U rektifikovaných držte min. 2 mm spáru, kouty a napojení vždy sanitárním silikonem. Dilatace: okrajová po obvodu vždy, plošné dle velikosti tvaru pole a podkladu.“

8) Řezání a prostupy

• Řezat z líce s vodním chlazením, bez zbytečného tlaku.

• Prostupy vrtat diamantovými korunkami (pomalu, s chlazením).

• Hrany po řezu lehce srazit začistit. Dávej pozor na zuby a trhance. My než řežeme přelepíme si dlaždici páskou na malování a pak se dlaždice neštípe a je méně práce s další úpravou.

9) Spárování (cement vs epoxid) a silikonová

• Po vytvrzení lepidla spárovat diagonálně gumovou stěrkou.

• Do sprch a kuchyní zvaž epoxid nepropouští vodu a nezažírá se do ní tolik špína,  jinak cementová spára. Více informací zde v našem článku. Spáry musí být plné a bez děr a bez takových závojů.

• Kouty, napojení na sanitu a dilatace vyplnit sanitárním silikonem. Silikon by měl být rovný čistý a nepotrhaný.

10) Podlahové vytápění 

• Drž rovnoměrnou tloušťku lepicího lože, respektuj dilatace mezi okruhy. Dilatační přechody mají být řešeny silikonem. Více v druhém článku zde.

• První nahřívání po vyzrání materiálů zvyšuj po 2–3 °C/den.

11) Výstupní kontrola a ochrana povrchu

• Zkontrolovat rovinnost vodováha, bez schodů a dutých míst (poklep rukojetí koštětem).

• Prověřit spáry a silikony, po celé ploše musí být jednotné a čistý povrch.
  

Hydroizolace – možnosti, kdy co použít a jak to udělat

Co má hydroizolace řešit 

• Trvale vodotěsný obal pod dlažbou na zemi i na stěně ve sprchách, kolem van, u podlahových vpustí a v mokrých zónách jako wellness, vnitřní bazén.

• Spolehlivé utěsnění detailů: vnitřní vnější rohy, prostupy, vpusti, napojení na prahy a svislé konstrukce.

• Kompatibilita s podkladem (cement, anhydrit, desky), lepidlem a spárovací hmotou.

• Tloušťka a schnutí: dostat se na předepsanou suchou tloušťku filmu (DFT) a dodržet časy, jinak riziko bublin a map.

Přehled typů hydroizolací pod obklad a dlažbu v interiéru

A) Disperzní „tekutá fólie“ (akrylát)

• Kde: interiérové koupelny, sprchy, stěny i podlahy, běžné zatížení vodou.

• Podklady: cement, anhydrit (po přebroušení + primer), sádrovláknité desky, beton.

• Aplikace: 2–3 vrstvy křížem; pásky/manžety do 1. vrstvy „za mokra“.

• Spotřeba/DFT: obvykle ~1,0–1,5 kg/m² na vrstvu, cílový suchý film min. ~0,8–1,2 mm (dle výrobce).

• Časy: mezi vrstvami 2–6 h; kladení obkladu po 12–24 h (podle teploty a vlhkosti).

• Plusy: snadná práce, bez zápachu, dobrá pružnost.

• Mínusy: citlivější na klima; nutnost pohlídat tloušťku časem praská

B) Minerální cementová 1K 2K stěrka (flexibilní)

• Kde: sprchy, podlahy, více zatížené plochy; dobře snáší negativní vlhkost podkladu (u 2K).

• Podklady: beton, cementový potěr; u anhydritu nutný správný primer a přerušená vlhkost.

• Aplikace: 2 vrstvy hladítkem/štětkou; pásky a manžety do 1. vrstvy.

• Spotřeba DFT: typicky 1,5–2,0 kg/m² na vrstvu; suchá tloušťka součtem ≥ 1,5–2,0 mm (dle systému).

• Časy: mezi vrstvami 4–8 h; kladení obkladu po 12–24 h.

• Plusy: odolnost, paropropustnost, lepší „tolerantnost“ k vlhčím podkladům.

• Mínusy: delší zralost, nutnost precizního promíchání.

C) Reaktivní rychlá hydroizolace (PU, PMMA, uretanové pryskyřice)

• Kde: když spěcháš nebo je zima; detaily kolem vpustí, složité tvary.

• Podklady: široké spektrum (po primeru); vždy kontrola kompatibility s lepidlem.

• Aplikace: 2 tenké vrstvy; pásky/manžety do 1. vrstvy.

• Spotřeba DFT: menší než u disperzí; řídit se přesně TL.

• Časy: rychlé schnutí – druhá vrstva často po 1–2 h; kladení obkladu už za 4–6 h (podle typu).

• Plusy: rychlost, vysoká vodotěsnost, chemická odolnost.

• Mínusy: vyšší cena, náročnější na podmínky a přesnost dávkování.

D) Epoxidová (parotěsná) bariéra a speciální systémy

• Kde: trvale mokré provozy, komerční sprchy, kuchyně, potravinářský průmysl; často s epoxidovou spárou.

• Podklady: dle systému; vyžaduje disciplinu při aplikaci.

• Plusy: maxima v odolnosti; parotěsnost.

• Mínusy: cena, technologická náročnost, potřeba zkušeností.

Poznámka: Pro exteriéry (balkony/terasy) se používají systémové skladby (spád, hydroizolace, drenážní rohože). To je jiný režim než interiérové koupelny; pokud budeš řešit terasu, připravím samostatný postup.

 Pásky, manžety, rohy – povinná „výbava“

• Vnitřní/vnější rohy: systémové pásky v první vrstvě izolace (vždy lepit „za mokra“).

• Prostupy (baterie, sprchy, WC, žlaby): manžety odpovídající průměru + důsledné vtlačení do mokré vrstvy.

• Napojení na vpust či žlab: použij kompatibilní příruby a přesný detail podle výrobce žlabu (lepení + přítlačný kroužek, případně těsnicí tmel dle systému).

• Napojení podlaha–stěna: plynulý, přelepený páskou; žádné „výřezy“ bez překrytí.

Jak vybrat správný systém (rozhodovací „mini-strom“)

• Běžná rodinná koupelna, sprchový kout → A) Disperzní tekutá fólie (rychlá, snadná), dvě až tři vrstvy, pásky/manžety.

• Větší zátěž / vlhčí podklad / beton → B) Minerální 1K/2K (robustní, „odpustí“ více), dvě vrstvy.

• Časový pres / chladné podmínky → C) Reaktivní PU/PMMA (rychlé schnutí).

• Vysoce náročné provozy / parotěsnost → D) Epoxid + epoxidové spáry. (Tuhle metodu máme nejradši my v Dlažby.net)

Standardní postup aplikace (krok za krokem)

1. Příprava podkladu - Rovný, soudržný, bez prachu a mastnoty. Anhydrit: přebrousit sintr, vysát; primer dle systému.

2. Penetrace -Použij systémový primer výrobce izolace; dodrž ředění a čas schnutí.

3. 1. vrstva izolace - Nanášej štětkou hladítkem válečkem v tloušťce předepsané výrobcem. Ihned vlož pásky či manžety do mokré vrstvy a pečlivě je vtlač (bez vzduchových bublin).

4. 2. vrstva izolace (po zaschnutí 1. vrstvy) - Nanes kolmo na směr 1. vrstvy (křížem), doplň detaily. Zkontroluj celkovou spotřebu a tloušťku (dosednout na min. DFT).

5. 3. vrstva (volitelné, dle systému) - U kritických zón (sprchové kouty, kolem vpustí) nebo když ti chybí tloušťka.

6. Vyschnutí - Dodrž minimální časy před lepením (typicky 12–24 h u disperzí či minerálních, 4–6 h u reaktivních).

7. Kontrola před lepením - Plocha souvislá, bez pórů a „okének“, pásky a manžety pevně zalité, žádné ostré hrany nebo bubliny.

 Časté chyby a jak jim předejít

• Přeskočení primeru nebo špatný primer pak je zhoršená adheze, puchýře. Vždy použij systémový proces.

• Nedostatečná tloušťka (jen „nabarvený“ podklad) potom budeš řešit lokální průsaky. Hlídáš moc spotřebu na m² a DFT.

• Nevložené pásky nebo manžety poté netěsné rohy a prostupy. Pásky patří do 1. vrstvy „za mokra“.

• Lepení „do mokrého“ (nedodržení doby schnutí) pak vznikají bubliny nebo zvedání obkladu. Vždy počkej na předepsané schnutí.

• Neřešený žlab nebo vpusť potom zatéká okolo příruby. Postupuj přesně podle montážního návodu žlabu.

• Neukončená výška izolace ve sprše, tudíž v zástěně nebo okolo sprchy dotáhnout min. 200 mm nad úroveň sprchy (nebo dle návrhu).

FAQ - nejčastější otázky

1) Jak správně položit velkoformát 60×120 v koupelně svépomocí?
Základ je rovný podklad (ideálně ≤ 2–3 mm/2 m), lepidlo C2TE S1/S2, hřeben 10–12 mm, metoda buttering-floating(lepidlo i na rub), průběžná kontrola pokrytí (mířit ≥ 90 %) a spára min. 2 mm. V koutech a napojeních patří silikon, ne spárovací hmota.

2) Jaké lepidlo zvolit na pokládku dlažby 60×120?
Ve většině interiérů stačí C2TE S1; pro náročnější podklady, delší úseky, úzké chodby, silné teplotní změny nebo exteriér zvol C2TE S2. Obě verze mají omezený skluz (T) a delší otevřený čas (E).

3) Co je buttering-floating a proč je důležitý u velkoformátu?
Je to oboustranné lepení: hřebenem na podklad a tenký film lepidla na rub dlaždice. U 60×120 tím zvýšíš pokrytí, eliminuješ dutá místa a riziko „dutého zvuku“ či praskání.

4) Jaká má být šířka spár u rektifikované dlažby 60×120?
Drž minimálně 2 mm. Vyrovná výrobní tolerance, sníží napětí v ploše a usnadní čištění. V koutech a dilatacích používej sanitární silikon.

5) Potřebuju nivelizační klipy? Kolik kusů na 60×120?
Nivelizační systém (klipy + klínky/kolečka) pomáhá eliminovat lippage (schůdky). Pro formát 60×120 počítej orientačně 8–12 klipů na jednu desku (2–3 na kratší, 3–4 na delší stranu – dle systému).

6) Jak připravit anhydrit před lepením dlažby?
Anhydrit vždy přebrousit od sintru, důkladně vysát a penetrovat vhodným primerem. Pak lepit C2TE S1/S2 a u velkoformátu vždy buttering-floating. V mokrých zónách nezapomeň na hydroizolaci.

7) Jaké jsou zásady hydroizolace ve sprše a kolem vany?
Aplikuj 2 vrstvy (křížem), do 1. vrstvy vlož pásky do rohů a manžety na prostupy. Po zaschnutí klad’ dlažbu. Hydroizolace má být souvislá, bez „okének“, detaily kolem žlabu řeš podle návodu výrobce.

8) Cementová vs. epoxidová spárovací hmota – co zvolit?
Cementová je snadná a dostupná, pro běžné prostory ideální. Epoxidová je top volba do sprch, kuchyní a náročných provozů – je vodě- a chemicky odolná, ale vyžaduje pečlivé a rychlé čištění při práci. Více informací v našem článku zde.

9) Je pokládka dlažby 60×120 vhodná na podlahové vytápění?
Ano. Dbej na rovnoměrnou tloušťku lože, dodrž dilatace mezi okruhy a použij C2TE S1 (příp. S2). První nahřívání prováděj postupně (zvyšuj po 2–3 °C/den). Více informací zde.

10) Proč kontrolovat šarži, kalibr a tón před pokládkou?
Aby plocha vypadala jednotně. Různé šarže/tóny mohou mít jemné rozdíly v odstínu a lesku; jiný kalibr rozhodí modul a šířku spár. Vždy ověř na krabici a dlaždice promíchej z více balení.

Děkujeme za pozornost.  Autoři- tým Dlažby.net.